Z Maskatu jsme odjely do Nizwy, vstříc dalším dobrodružstvím. Hotel už byl předem zabukován, takže žádný problém. Ten se ovšem vyskytl při jeho hledání. Děs a běs. Ani Ománci nám nedokázali pořádně vysvětlit, kde se nachází. Ale asi tak po hodině bloudění jsme konečně dorazily před hotel, samozřejmě nakonec s pomocnou radou místních.
From Mascat we left for Nizwa, ready for new adventures. The hotel had been booked so no problem apart from finding it. After driving back and forth for almost an hour we eventually stopped in front of the hotel, of course with a lot of help from the locals (eventhough some of them were confused as much as we were).
Hotel byl velice pěkný nejen ze vstupní části ale i uvnitř, tak jsme se uklidnily a začaly plánovat, co dál. Ujal se nás milý a ochotný recepční, který nám poradil, spíše doporučil procházku na hrad v Nizwě. Hrad jsme prošly, v podstatě už jsme ty hrady docela znaly, jsou nedovybavené a skoro všechny stejné. Známé jsou fotky zdejší hradní věže.
The hotel was really nice both from outside and inside so we relaxed a bit and started to plan what to do next. A very kind receptionist suggested a walk to the Nizwa castle. It was not that different from the other castles and forts that we had already seen. The pictures of the tower are quite well known.
Před hradem jsou dílničky s nádhernými keramickými výrobky typickými pro tuto oblast.
In front of the castle you can find ceramics workshops with typical local products.
Ale nás už zajímalo jen občerstvení s kávou a návrat do hotelu. A opět akční pan recepční nás nasměroval na výlet do hor (vysoké něco více jak 3000 metrů nadm. výšky) s tím, že je to zajímavé místo ale že s naším Nissanem tam rozhodně nevyjedeme.
But at that moment we were only interested in coffee and getting back to the hotel. However, our active receptionist directed us to the mountains that are over 3000m high - apparently definitely worth seeing but with our Nissan? Forget it.
Nelenil, zajistil nám delegáta-průvodce, který nás svým velkým džípem odvezl a věnoval se nám po zbytek dne. A že bylo se na co koukat.
He promptly called his guide friend who took us with his 4×4 up to the mountains and guided us for the rest of the day. And there was definitely a lot to admire.
Ty hory jsou tak strmé, že i policie v určitém úseku kontroluje všechna auta, zda jsou schopná takového stoupání nahoru a hlavně, zda je jejich brzdový systém schopen jízdy dolů. Pokud nevyhovovala, vraceli je zpět. My jsme uspěly, a tak jsme už na první zastávce mohly obdivovat tu nádheru kolem, horské výběžky s malými vesničkami, no nedá se to ani popsat. Čekala nás ještě procházka touto krajinou, dá se říci od jedné vesničky ke druhé. Šly jsme úzkou stezkou na jejímž konci na nás už čekal náš průvodce i s autem. V těchto místech byl dobře viditelný způsob života zdejších obyvatel. Nejen jejich domečky, ale i malé zahrádky a políčka, zavlažovací systémy. Muži oblečení ve svých tradičních bílých dišdáších, ženy opět zahalené včetně obličejů a když nás viděli, hned zacházeli do svých domovů, takže jsme se ani nesnažily něco vyfotit. Tady je nutno respektovat jejich způsob života a tradice, kterými se řídí. Jediný, kdo se chtěl fotit, byl místní kouzelný dědeček, který neustále opakoval 'Welcome to Oman' a nabízel nám nějaké bobule (strach nám bohužel nedovolil je ochutnat).
The hills are so steep that at a certain point there is a police checking the cars and their ability to go up but more importantly to go down. If they don't pass, they simply have to go back. We didn't have any problems thanks to our guide and his experience and at the first stop we could already admire the beauty - the montain peaks and ranges with tiny little villages. We made a little track from one of the villages to the other. At the end of the narrow path the guide was waiting for us with his car. In this area you can observe the traditional way of life of the local people that has not changed much over the centuries. The little houses, fields with the irrigatory system, men dressed in dishdashas and women in their colourful vails. We respected the fact that this was their home and everyday life and didn't make many pictures as we could see they were not terribly excited about that. The only person who encouraged us to take a picture of him was a fairy tale man that kept repeating 'Welcome to Oman' and offered us some beads that we didn't venture to taste.
Co jsem jim ale opravdu záviděla byl nejen ten úžasný vzduch, ale i nádherný výhled z domečků na horské masivy a výběžky. Život v těchto místech asi není moc jednoduchý, ale místní jsou samozřejmě zvyklí. Od státu dostávají navíc i finanční podporu a dováží se jim i pitná voda, kterou opět platí stát. Sultán prý velmi dohlíží na to, aby lidem se dostalo vše potřebné a bylo o ně postaráno. Když je stát bohatý, neboť má dost ropy, tak lze všechno, pokud má ve svém čele inteligentní a empatické lidi.
One thing that we really envied them was the clean and fresh air as well as the beautiful views of the mountain ranges and valleys. Life here is probably not very easy but the people seemed to be really happy. They are also entitled to state benefits, drinking water is imported for free to the villages, so again another example how the state looks after its citizens.
Tak mohl končit jeden z dalších výletů, ale náš průvodce se nám snažil ukázat ještě jinou stránku pomoci, které se Ománcům od státu dostává. Jeli jsme se podívat do vesnice, která byla tichá, bez lidí, jen na zahrádkách zbylo ještě nějaké nesklizené ovoce a zelenina. Sultán se snaží, aby lidé žili civilizovaněji a tak jim staví nové vesničky s potřebnou vybaveností.
Když jsme to viděly na vlastní oči, mohly jsme si jen položit jedinou otázku. Jak v takovém prostředí mohli všichni po generace žít? Od cest daleko, nikde nic, samé velké šutry, nesmírné kopce a to si nedovedu vůbec představit, jak to bylo se zdravotní péčí. Takže všechno opustili. Zavlažovací systémy tam zůstanou a ticho bude vládnout celému okolí, možná i nějaká pozůstalá energie jako duch oněch vesniček.
So our trip could have ended here but our guide wanted to show us more. We went to see a village that was very quiet without any people with only some fruits and vegatables to be harvested. The local people have been gradually moved to new villages with better schools and medical care. It is still hard to believe that in history long generations lived in these conditions - a very modest lifestyle, mountains everywhere and and very scarce farming opportunities. Now they've left it all, only the remains of the buidings and the irrigation system can be found there as well as the spirit and energy of the previous generations.
Žádné komentáře:
Okomentovat