Vodní zavlažovací systémy

                   

Omán - stát ležící na východním pobřeží arabského poloostrova, omýván Indickým oceánem v délce asi 17000 km. A zde se soustřeďoval i život lidí, právě podél pobřeží. Hlavním zdrojem obživy byla výroba lodí, těžba zemního plynu a později i ropy ale i rybolov. Časem se osídlení začínalo rozšiřovat i do vnitrozemí. První obyvatelé museli mít dojem, že jsou na jiné planetě, pokud ovšem věděli, že nějaká existuje. Všude byly jen velké kameny, půda opuštěná, kamenitá a velmi rozžhavená. Kolem se vzdouvaly hory a pohoří až do výšky nad 3000 metrů nad mořem. Určitě  byl nádherný pohled nejen na ně, ale též na oázy s vegetací. To vše vyžadovalo vodu, dostatek vody. A jen díky vynalézavosti místních lidí byla vytvořena tato důmyslná síť zavlažovacích kanálů.

Je to jakýsi vodní zázrak v podobě širokých sítí kanálů, úzkých, širších hlavně křižující celou zem (asi 1000 km) - prostě v oné době  technický zázrak.
A vědomosti o vodě, o systému zavlažování, o celém vodním hospodářství, dodržování pravidel pro přežití, se dědí z generace na generaci a tak se udržují tradice. Voda je zde ústředním bodem života.             

Stavitelé zavlažovacího systému věřili, že na výstavbu vodních kanálů a tím i toků vod mají vliv i polohy nebeských těles - měsíce, slunce, hvězd. Už po 4000 let pomáhá tento důmyslný systém udržovat život v této suché, kamenité a nehostinné zemi. Vodu uctívají a mají ji jako svého vládce. Voda je pro všechny. Pečují o ni a zároveň prosí i Alláha, aby nedovolil vyschnutí pramenů a tím i toků vod.

Než byla objevena ropa, byla voda tím nejdůležitějším v životě Ománců. Dokonce se o ni vedly i války.
Velké věže na vrcholcích hor označují zdroj vody, tedy pramen. Dříve sloužily i jako strážní věže a ochránkyně těchto zdrojů.
Jak vidíte, je hospodaření s vodou v Ománu velmi propracované. Tento zavlažovací systém byl důmyslně tvořen v souladu s krajinou a přírodou, proto se velmi klikatí.
Velkou autoritou v jednotlivých oblastech jsou tzv. správci vody, kteří jsou zodpovědní za řízení jejího odběru. Např. dle kamenných slunečních hodin se 4x denně otevírají ale i zavírají stavidla v té či oné oblasti a to tak, aby dostatečně pokryla potřebu vody pro osobní spotřebu lidí, ale i pro jejich hospodářská zvířata, která leckde ještě chovají a zároveň i pro pěstování zemědělských produktů na políčkách. Délka odběru vesměs záleží na počtu obyvatel. Bývá to tak kolem 60 lidí.
Ale zodpovědnost mají i tzv. rady starších a to za zásoby, spotřebu, čištění kanálů a vodovodů. Nové kanály se nestaví, ale udržují se v chodu ty stávající. V mnohých destinacích není zavedena ani elektřina. A voda se prodává i na aukcích.
Velmi důležité je, že Ománci navazují na dávné tradice svých předků a vodu stále uctívají a považují za posvátný přírodní zázrak.
Afláž - tak se nazývá tento zavlažovací systém, skládající se z tunelů, struh, kanálů různých šířek, příkopů, jezírek. Tím tak proměňuje rozsáhlé suché a kamenité území v tropické zahrady. Jen touto důmyslnou cestou mohou zajistit vláhu pro zemědělství, které stále vzkvétá, za což vděčí svým šikovným předkům, jejich umu a vynalézavosti, protože oni sami chtěli žít a přežít na kamenité půdě, poblíž moře, v souladu s přírodou.