Nakhal

                 

Čekal nás  výlet do známé  přírodní rezervace, na jehož konci měla být návštěva the best castlu, jak říkal náš průvodce. Jenže cesta byla velmi nepřehledná včetně značení a tak se stalo, že jsme se ztratily. Nebylo divu.V Ománu se poslední dobou staví rychleji, než se aktualizuje GPS, jenže s tímto jsme jaksi nepočítaly. Ale jako správné ženské jsme si poradily.
Žádná bezradnost, žádné co teď, prostě jsme odchytily prvního Ománce, který se objevil poblíž nás a snažily se navázat slovní kontakt. Bohužel neuměl anglicky, ale z posunků jsme vyrozuměly, že máme jet za jeho autem. Tak jsme jely. Asi po 15-ti kilometrech zastavil u benzinové pumpy, koupil nám kávu a zatelefonoval svému kamarádovi (na fotografii má žluté tričko), který promptně přijel, ujal se nás a dovedl nás na požadované místo, vzdálené asi 30km. 


The plan for today was a trip to a natural reserve and a castle that was supposed to be a real gem according to our guide book. But getting there was far more complicated than we expected, the signs were not accurate and we very soon got lost. No wonder, construction in Oman proceeds so fast that that the GPS needs to be updated almost every day, otherwise it's useless. We were obviously not aware of that, but in a country like Oman you don't need to panic in such situations.
We simply stopped the first Omani guy that was at hand and we tried to explain what our problem was. Unfortunately his English was not very fluent but he gestured to follow him in our car. We didn't have much choice so we went. After about 15km he pulled over at a petrol station, he got each of us a cup of coffee and phoned his friend who apparently spoke English (the guy wearing the yellow T-shirt). When he arrived he hopped in his friend's car and we followed them for another 30 kilometres. 

Nakhal: Foto na památku
Nakhal: a piture of all of us

Ani se nedivím, že jsme to nemohly najít. Zmátla nás skutečnost, že onen hrad byl situován v dolíku (ne jako naše hrady na vršku) a byl obklopen vzrostlými palmami a horami, mj. krásnými vápencovými útvary. Počasí bylo velmi proměnlivé a při slunečním jasu jsme zíraly skoro v němém úžasu na tu nádhernou paletu barev. Našemu doprovodu se naše společnost  zamlouvala a tak s námi pobyli  asi dvě hodiny. Onen Ománec hovořící anglicky nám sdělil, že jeho kamarád (ten, který neuměl anglicky), je zaměstnán  jako sekuriťák u samotného veličenstva Kábuse. No uznejte sami, není to úžasná náhoda?

When we eventually got there we realised that the reason we had such troubles finding it was that we were looking for a castle situated on top of the mountain like in our country and not in a valley. The Nakhal castle was surrounded by enormous palm trees and beautiful mountains. The weather was changeable and partly cloudy which created a very dramatic scenery. We couldn' get enough of the beautiful spectrum of  the different shades and colours that we could see around us. Our guides probably enjoyed our compay as much as we enjoyed theirs and they stayed with us for about two hours showing us the wadi and the hot water streams. The English speaking guy told us that his friend actually works as a security guard for His Majesty. What a coinsidence!

Nakhal: Procházka wádím
Nakhal: a walk in the wadi

Věřte nebo ne, ale já jsem v takovém prostředí měla pocit absolutního klidu, pohody a bezpečí. Pofukoval trošku větříček a my všechny jsme se cítily jako v ráji. Prostě nádhera.
Snad jsme se potkaly jen s jedinou skupinkou turistů, ale i ta nám vadila a působila trochu rušivě svou přítomností. Nějak podvědomě jsem cítila, že ruší tu klidnou  a uvolňující atmosféru, při které člověk cítí jak nabírá "sílu" z "něčeho" těžko definovatelného. Prostě tady jsem byla sama sebou.
A v závěru povídání jen to, že jsme nikde nepoznaly takovou ochotu neznámých lidí jako zde. 


Believe it or not but I had a feeling of absolute tranquility, peace and security. There was a pleasant breeze blowing in the valey and we felt great.
We were there alone, we only met one group of tourists that we found a bit irritating as we wanted to have the whole place selfishly just for ourselves.
Finally we have to mention that never in our lives had we met such kindness and hospitality of local people as in this country.

                 













Nazdáááár! Češi jsou zkrátka všude.... Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Ve vodě jsme zaslechly češtinu, takže naše reakce byla okamžitá a tato skupina s báglama zde i stanovala. Zamávání, ahoj, ahoj a už jdeme dál, nebyl čas na delší povídání.


Hiiiii! The Czechs are everywhere....As we were passing one of the natural thermal pools we could hear Czech. We couln't believe our ears. A group of Czech backpackers. After a short exchange of experiences we continued our walk and let them enjoy the warm bath.

 

Místní lidé si k termálním pramenům  rádi zajedou s dětmi na výlet. Je to pro ně  jisté  zpestření života, trochu jiné než u moře a děti jsou evidentně spokojené.

Local people like to visit this area with their families and children. It was really refreshing and the kids seemed to have a good time.

           

 

A zase jeden spokojený otec, hrdý na to, že jeho dítě je právě středem pozornosti. Než jsme si je vyfotily patřilo se zeptat na jeho souhlas. S tím Ománci nemají žádný problém, rádi se smějí a že jsou předmětem momentky je povznáší k větší hrdosti, zvláště jedná-li se o jejich potomky. Dětičky jsou nádherné.

Pevnost Nakhal Fort jedna z mnoha na území Ománu. Byla vybudovaná v 17. století za vlády Immáma Saida Bin Sultána a v letech 1988 - 90 ománským architektem zrestaurována do dnešní podoby příjemného vzhledu a s vizitkou snad nejlépe zrestaurovaného hradu v Ománu. Z horní části je nádherná vyhlídka na okolní krajinu, řeku, a ostatní, co kdo svýma očima objeví.

And yet another happy dad proud of the fact that his baby is in the centre of attention. Of course it is polite to ask them for permission before taking the picture but generally they don't have a problem with that. On the contrary, they are really proud that someone expressed interest in their child.

Nakhal Fort is one of the many forts in Oman. It was built in 17th century during the rule of Immam Said Bin Sultan and reconstructed between 1988-90 by Omani architects who did a brilliant job as this fort is one of the best preserved sight in Oman.

  

                        

 

A    už jsme ve vstupní části hradu, kde nás uvítal zdejší kastelán (na obrázku). Protože jsme byly jediní návštěvníci, hned se nám věnoval a hned nás pozval na čaj. Datle jsou samozřejmou přílohou, což uvidíte i na dalších fotografiích. Je to jakýsi rituál, my jsme to respektovaly už proto, že i my jsme si zase mohly popovídat o životě s místním člověkem. Bylo to spíše přátelské než informativní a asi po hodině sezení nás provedl tímto zrekonstruovaným hradem. 

And here is the entrance of the castle where we were greeted by the local warden. Because we were the only visitors he first invited us to have a cup of tea and dates and for the rest of the time he was there just for us. It was both a friendly and informative chat, he told us a lot about his family and life in Oman. After an hour of talking he showed us around the castle.                                                

 

Nakhal: Toto je ukázka  z rituálu svatebního obřadu, celá svatba nešla zdokumentovat.
Nakhal: a wedding ceremony that for obvious reasons couldn't be completely documented