Oblékání žen a mužů v Ománu

Je třeba se na úvod zmínit trochu i  historii, která měla vliv po staletí na složení obyvatelstva, což je do dnešní doby patrné.
Na Omán v historické době působily vlivy arabské, perské, indické ale i východoafrické, tj. zanzibarské. Už v 17. století se sultán Said vymanil z nadvlády Portugalců  (Ománci byli 140 let v jejich područí) a uplatnil svou moc stejně jako v Zanzibaru, jedné z držav Portugalska. Pokořil je a ze země odvážel do Ománu otroky,  což mělo zákonitě za následek mísení se s ománským obyvatelstvem. Potomky těchto otroků poznáte na první pohled.
Tyto vlivy se samozřejmě projevily i v oblékání. Pro  ománské oblečení je typická velká rozmanitost barev.                                      

Dišdaša je mužský oděv bez límce s oválným výstřihem a od krku vpravo visí střapec (furacha), který bývá různé délky i barvy.
Zaměstnanci ve veřejném sektoru povinně nosí bílou dišdašu. A tato bílá barva dominuje i při svatbách.                                                      

Ománský muž nikdy nevyjde z domu bez pokrývky hlavy. Nasazuje si jakýsi turban (muzzar) a pod něj vkládá nízký féz a to z důvodu držení tvaru turbanu.Tento bývá užitý z drahé látky, vesměs je vlněný s barevným esíčkovým vzorem a ten nesundává ani v těch horkých dnech.

                     

Nízký féz se nazývá kummar, bývá z bavlněné látky, někdy se nosívá samotný. Pak je to ale ozdoba hlavy a je barevný, vyšívaný nebo prošívaný pestrým vzorem.
Jako doplněk k civilnímu oblečení ománských mužů patří i kožený opasek - sapta (někdy bývá i ze stejné látky jako turban)  a za opaskem má zastrčený zahnutý  nůž - chandžar, který je součástí státního symbolu.     

Omán: Na tržišti jsme si mohly chandžar vyzkoušet, jeho cena se pohybuje řádově v desetitisících korun      

K němu si za opasek muži připínají  stříbrnou pinzetu, která jim slouží jako první pomoc při vytahování trnů z nohou.Není divu, při jejich častém cestování po pouštích a savanách, v horkém počasí, kdy obutí bývá otevřené (sandály) a tak dostatečně  neposkytuje ochranu jejich chodidlům  na těchto cestách.                                     Ománská moda je po staletí téměř neměnná. Nějaké drobné odlišnosti se najdou, ale to je spíše místním zvykem než pravidlem. Např. v městě Sur poslední dobou převládá vliv volných košil nebo triček, přepásaných kusem látky, jehož konce visí až do půli lýtek. Je to styl námořníků i rybářů a ujal se i mezi obyvatelstvem. Možná pro pohodlnější pocit  v nošení oblečení.

Vizár je kus oděvu, který Ománci nosí pod dišdašou . Zvláštností je etnikum zvané Džabalí, které jej nosí jako vrchní součást oděvu. Žijí v oblasti Dhofaru. Jsou to horalové vesměs s dlouhými kučeravými vlasy(jinak Ománci nosí vlasy ostříhané). Hovoří svým vlastním dialektem. Džabalí si zdobí tváře, malují si i oční linky a nosí odhalenou hruď s přehozeným šálem. Za opaskem mají 10 nábojů.                                                                                       

  

 Ženy nosí černé nebo barevné dišdáše které sahají pod kolena. K nim se nosí kalhoty zvané sirwál. Beduinky nosí na obličeji masky zvané burky.