Sohar, Barka

                                                

A čekal nás celodenní výlet podél pobřeží a docela jsme se těšily, jak si to užijeme. V prvé řadě jsme si musely v hl.městě Ománu v Maskatu  vypůjčit nějaké auto. Běžně to problém není, ale v této části Orientu  je všechno jaksi  zdlouhavé. V půjčovně  byli jen Indové a my čtyři ženy. No, že na nás zírali jako na zjevení z nebes, to by nebylo tak strašné, už jsme si na to celkem zvykly, ale že se budeme dohadovat o platnosti mezinárodního řidičáku a obhajovat svou schopnost řídit motorové vozidlo, to nás jaksi zaskočilo. Ale bojovný duch český se projevil, vysvětlování nepomohlo, až jeden z Indů si zřejmě potřebné údaje někde ověřil, pak nám přidělili auto zn. Nissan-automat. Tak s tím jsem zase nepočítala já, s automatickým řízením nekomunikuju. A milého Inda jsem posadila vedle sebe a chtěla vysvětlení co a jak. Myslím, že v duchu  upadal do mdlob a loučil se s autem v domnění, že už se do půjčovny nevrátí vůbec nebo jenom jako šrot. Pokud si to myslel, silně mě podcenil, což nemohl vědět, co my Češky dokážeme. A tak jsme nasedly a pomalu odjížděly.
No,  musím přiznat, že ve mně byla malá dušička, a tak jsem první půl hodinu jela velmi, ale velmi pomalu, snad 10 km za hod. a to proto, abych si, jak se říká, ohmatala řízení, zjistila brzdění a taky jak ti Ománci vlastně na jejich silnicích jezdí. Když jsem si byla jistá, že to hravě zvládnu, přidala jsem na rychlosti. A byla pohoda, i když systém dávání přednosti na kruhovém objezdu je mi dodnes záhadou.


The plan for this day was a whole day trip along the coast, we were really looking forward to it. In the first place we had to rent a car in Mascat. We didn't expect any problems, but....At one point we were at the rental office together with a bunch of Indian guys who gave us a special look that we interpreted as 'what the hell....' Although we had two different types of the international driving licence the office worker insisted on us having the Omani one. After a phone call to his boss from which we could only understand 'four ladies' repeated many times he provided us with a Nissan auto that I was not familiar with at all. So I asked one of the guys to sit next to me and do a mini instruction lesson on how to use the car. In his eyes I could see he was giving a good bye to his car. I must admit that the first couple of kilometres was a bit shaky, but after I got used to the car and the Omani driving style we were fine (even though the roundabout system still remains a mystery to me.)

Cesta vedla podél pobřeží, projížděly jsme přes  malé vesničky, kde všude chlapi posedávali před domky ve svých křeslech (no ty domky by  snad měly  být nazvané kůlničkami, ale to je jen náš názor).

The way lead us along the coast through little villages with men sitting in front of the houses in their armchairs having a siesta.        

Barka: Pohoda s kozou
Barka: Chill out with a goat

Barka: Připraveno na siestu
Barka: Ready for a siesta

Velice snědí muži v krásně bílých košilích, se svými bílými zuby a kloboučky na hlavách docela v těch křesílkách zářili.

Ještě malou zmínku k těm "kůlničkám". V Ománu se neuvěřitelně rychle staví, a to i na vesnicích, takže postupně renovují  i celé vesnice. Možná, že až přijedeme za pár let, už toto místo bude vypadat jinak.   

Přestože moře bylo na dosah, pláže byly vylidněné, horko k zalknutí a my trpěly. Děsně trpěly. Bohužel v této situaci jsme se neodvážily jít se vykoupat, byť oblečené. Ománci jsou nesmírně zvědaví a nelení zastavit auto a jít se podívat, co se kde děje. My samotné čtyři ženy, jejich fascinované pohledy a nikde žádní další turisté. Byla to patová situace a už jsme se smiřovaly s myšlenkou, že se v moři nesvlažíme, když v tom nás  upoutali nějací kluci a býk. 


Dark men in show-white shirts with broad smiles on their faces wearing the typical hats were literally shining in those armchairs. A note on the local houses: the construction in Oman is progressing in an incredible speed even in little villages like these. Maybe in a short time the place is going to look completely different...
The sea was withing a hand's reach, the beaches were empty, it was boiling hot and we were suffering. We didn't dare to go for a swim, even dressed in shirts. Omani men are very curious and when they see something unusual is happening they are not lazy to pull over and go to take a look. When we finally coped with the fact that swimming was out of question we suddenly saw a creature that was luckier than us - an enormous bull.                                 

A byl dost velký. A hned ho vedli do moře aby se vykoupal. Byl to trochu šok, to zvíře mělo skutečně monstrózní rozměry a tak jsme i pozapomněly, že je nám horko a toužíme se svlažit ve vodě. Ale stejně, asi jsme mu záviděly. Hned  začal náš rozhovor s těmi kluky, protože naše zvědavost byla velká. Řekli nám, že se tento býk bude účastnit býčích zápasů  a tak ho dávají do gala. Jen já byla trochu zmatená a neuváženě jsem pronesla větu, ve smyslu co že dělá býk v moři, když muslimové nejedí vepřové....prostě únava materiálu. Skoro jsem se styděla za to, že jazyk předešel myšlenku a hned jsem to zamluvila. I to jsou zkušenosti.Takže pozor na slova, vyřčená rychle a bez rozmyslu.

 Později jsme zjistily, že město Barka, nacházející se nedaleko, je známým svými tradičními býčími zápasy. Ale jsou trošku jiné, než jaké si představíme ze známého Španělska. Zdejší ománští býci nejsou zabíjení, a to ani když prohrají zápas. Takové souboje býků a jejich toreadorů zde probíhají každý pátek. Je to prý úžasný zážitek, který v dojmech návštěvníků hodně dlouho přetrvává.

It was simply huge and obviously enjoying the coolness of the water. It was a bit of a shock because the animal was monstrous and we almost forgot that we wanted to swim. We envied it quite a lot. We went to talk to the boys accompanying the bull as we were really curious about what this was all about. They told us that this bull was going to take part in the local tradidional bullfight and they were getting him ready for that. I was so hot and confused that I started saying clever things like 'how come there is a bull in the sea when Muslims don't eat pork meat....' The moral of the story is think before you speak.

Later we found out that the nearby town Barka is famous for its bullfights. But they are different from the ones we know from Spain when the bull is hunted to death. These bulls are not killed even if they lose the fight. This event takes place every Friday. Apparently it is an unforgetable experience.