Sohar - pokračování druhé/ Sohar - part two

                                                                             

Vrchol našeho údivu bylo zjištění, že když už jsme se loučily a vracely se k autu, viděly jsme, že se vrátili  domů  někteří muži z této domácnosti a my byly upozorněny ať se ztišíme a všechny je  pozdravíme Salaam Aleikum.  Nestačily jsme se  divit, jak viditelně se změnila atmosféra  tohoto domova a chování našich hostitelek. Okamžitě se zahalily, byly najednou  tiché, pokorné a poslušné. No nepopsatelná změna. To neuvěřitelné napětí by se dalo krájet.
Když jsme přijely do hotelu, rozbalily jsme dárek , který nám daly na cestu - igelitovou tašku a v ní byly datle, kadidlo (což jsme tušily) a peníze (což jsme nečekaly). Bylo to ohromující a překvapivé a tak jsme vydedukovaly, že peníze proto, že jsme nepřijaly jejich  pozvání na večeři, tak asi abychom si večeři zařídily samy. Byl to neuvěřitelný zážitek, peníze nám de fakto zaplatily cestu autem a zůstala úžasná vzpomínka na velmi pohostinné a přátelské lidi v neznámé zemi, kdy i my jsme byly jejich neznámí hosté. Dovedete si někdo představit stejnou situaci v naší zemi? Snad možná za císaře Karla IV. ale ne v dnešní době. Na to není  nikde dost ochoty, spíše podezřívavost a předsudky.


On our way to the car we were quite surprised by the women's reaction to the fact that the male members of the family were coming back home. We were asked to stay quiet and greet all of them Salaam Aleikum. The atmosphere  and the behaviour of our hosts has immediately changed. They put on their head scarves, stopped speaking and behaved in a very humble way. We could suddenly see all their bubbliness disappear and there was a kind of strange tension in the air.
When we arrived back to the hotel we opened their good bye present - a plastic bag with incense and dates (which we expected) and a 50 Rial bank note (which we didn't expect). We were utterly shocked and assumed that they gave us the money because we didn't accept their invitation for dinner and they wanted us to have a square meal that evening. Can you imagine something like this to happen in our country?I don't think so....

Omán: Pouliční prodavačka kadidla
Oman: the street incense seller

Velkým  bohatstvím Ománu a zároveň i důležitým vývozním artiklem  je kromě mandlí, kokosových ořechů, banánů i kadidlo - hlavně kadidlo, různých tvarů. Je to vlastně živice, která vytéká  ze stromu kadidlovníku, rostoucího na území jižního Ománu, nedaleko Salalahu. Zde rostou ty nejvzácnější druhy. Jinak kadidlovníky najdeme i v Jemenu, Saudské Arábii.


Frankincense is one of the most important Oman export products together with almonds, coconuts and bananas. It is in fact aromatic resin obtained from the Boswellia trees that grow in the southern part of Oman in Salalah. These trees can be also found in Yemen or Saudi Arabia.
                                                 

Na podzim ománského času (asi tak našeho srpnového) se u těchto stromů nařízne kůra a tekoucí obsah stromu se zachycuje do nádob asi po dva týdny. Podle čistoty a druhu se hodnotí kvalita kadidla. To nejkvalitnější dostává sultán, ostatní jde na trh a vývoz.

During the autumn season in Oman (our August) the bark is slashed allowing the resin to bleed out and harden. Generally speaking, the more opaque the resins are the best quality. The top quality frankincense goes to the Sultan, the rest is distributed between the local market and export.               

Omán: Sběr pryskyřice k výrobě kadidla
Oman: the resin harvesting

Už za doby královny ze Sáby mělo kadidlo cenu větší než zlato Královna ze Sáby měla své letní sídlo právě v Ománu, zimní pak v Jemenu.
Někdy  ve 3.století po Kristu už  karavany vozily kadidlo do Maskatu a pak po moři na lodích do světa. Už předkové dnešních Ománců věděli, že kadidlo má jisté léčivé účinky, že čistí i prostor kolem vás, mnozí jeho kouř inhalují a v podstatě jeho vůni můžete zaregistrovat všude. V domácnostech, na tržištích, v restauracích a i mnohá oblečení Ománců jsou touto vůní promořena, doslova.


In the Queen of Sheba times the frankincense was even more precious than gold. The Queen of Sheba apparently had her summer residence in Oman, the winter she spent in Yemen.
Approximately in the 3rd century AD the caravans started to export the incense to Mascat and from there it was delivered by boats to various parts of the world. Even the ancestors of  the presents Omanis were aware of the healing power of incense, its ability to clean the space around. Up to now they inhale the incense aroma virtually anywhere - in their homes, on the markets and even their clothes are literally saturated with the fragnat odour.